Svátek má: Rostislav

Zprávy

Velikost textu:

Libyjské střílení v hloupých českých komentářích

Libyjské střílení v hloupých českých komentářích

První české komentáře k situaci v Libyi v tzv. oficiálních médiích byly většinou zoufalé. Od 8. do 11.dubna se k situaci v Libyi objevily v novinách renomovaných vydavatelských domů pouze dva rozumné komentáře, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Polní maršál Chalífa Haftar
13. dubna 2019 - 10:15

I korektně se tvářící ČTK používá směšné formulace, když píše (např. 8. dubna 2019) o jednotkách maršála Haftara, že jde o „oddíly samozvané Libyjské národní armády (LNA), která je spřízněna s odpadlickou vládou na východě země a které velí polní maršál Chalífa Haftar“.

Většina běžných zpráv pomíjí, proč k současné situaci došlo. Škoda, že je nenapadlo např. citovat něco britského, třeba v tom smyslu, že  „… Libye je sužována chaosem, protože v říjnu 2011 svrhly síly NATO vládu plukovníka Muammara Kaddáfího.“ To nenapsali nějací komouši nebo čeští opozičníci vůči NATO, ale BBC 8. dubna 2019.

Zoufalé Hospodářské noviny

Komentář mlžného žvanění spatřil světlo světa, když Martin Ehl napsal pro Hospodářské noviny 9. 4. 2019 ptákovinu nazvanou „Jak Rusko hraje v Libyi proti Evropě.“  Za komoušů by titulek zněl „Jak kapitalisté (nebo NATO) hrají… atp.“

Ehl začal komentář kvičením: „Situace v Libyi má v posledních letech k přehlednosti daleko. Na Tripolis, kde sídlí mezinárodně uznávaná vláda, útočí jednotky maršála Chalífy Haftara spřízněné s odpadlickou vládou na východě země. Haftar je zároveň známý jako ruský spojenec – a tím situace v Libyi dostává pro Evropskou unii nebezpečný rozměr.“

Naproti tomu kapitalistická starosvětská BBC uvedla: „Země bohatá na ropu, která je klíčovým výchozím bodem pro některé z tisíců migrantů, kteří cestují do Evropy, kdysi měla jednu z nejvyšších životních podmínek v Africe s bezplatnou zdravotní péčí a bezplatným vzděláváním. Stabilita, která vedla k její prosperitě, však byla zničena a hlavní město Tripolis je nyní místem vážných bojů mezi soupeřícími silami…“

Ehl varoval:  „…Britský deník The Telegraph tvrdí, že v řadách Haftarových vojáků bojuje i 300 Rusů ze soukromé armády zvané Wagnerova skupina.“ Vůbec mu nevadí, že dlouhá léta vojenští experti píší o tom, že kdekoliv, kde je nějaký problém, se objevují nevládní (soukromí) ozbrojenci. Zapojení civilních žoldáků (čili outsourcing vojenských podpůrných služeb ze soukromých společností) bylo jedním z nejnápadnějších znaků „transformace“ západních ozbrojených sil v 90. letech.
 
„Dvouletá studie dokončená v roce 2002 společností ICIJ (International Consortium of Investigative Journalists) identifikovala 90 PMC (Private Military Company), operujících ve 110 zemích. Americké společnosti dominují, ale mnoho společností je z Velké Británie, Jihoafrické republiky, Ruska a Izraele. Mnoho z nich je čistě soukromých a některé jsou součástí veřejných korporací.“ (Jindřich Nový, Pavlína Zapletalová, Nové jevy v činnosti ozbrojených sil – nárůst zapojení PMC a PSC do ozbrojených misí, Vojenské rozhledy, zvláštní číslo, 2007).

Ehl se tváří, jako by objevil něco zvláštního jenom proto, že většina čtenářů neví o tom, že žoldnéři jsou všední součástí politického života. Na obou stranách konfliktu jsou žoldnéři.

Ehl straší: „Pokud by se povedlo získat Haftarem kontrolu nad Libyí…Putin tak může používat příliv afrických migrantů jako svoji další hybridní zbraň vůči západním demokraciím, znejistělým řadou krizí z posledního desetiletí.“

Toto tvrzení je nesmyslné. Většina nelegálních migrantů podniká invazi do Evropy z části libyjského pobřeží, kde by měla vládnout „oficiální“ vláda uznávaná OSN.


Vlach není Petráček

Podobně straší také Tomáš Vlach (Libyi dobývá „černý kůň“ Moskvy, Lidové noviny, 9. 4. 2019). Také píše o ruských žoldnéřích a využívá toho, že The Sun spekuluje i o migrační otázce: „Z Libye plné severoafrických běženců čekajících na příležitost vyplout směrem do Itálie lze tahat i za nitky evropských problémů,“ zní poslední slova Vlachova článku, stejně servilního jako je Ehlův.

Dlouhodobě rozumné jsou názory Zbyňka Petráčka z Lidových novin. V ten samý den jako Ehl a Vlach napsal Petráček malý komentář „Kim v zrcadle Libye“, v němž uvedl: „…Ani osm let po pádu Kaddáfího není Libye normální zemí, s níž lze řešit problémy jednáním, dohodou či spoluprací. Přitom takovou zemí být mohla, na čas i byla. To když s Kaddáfího Libyí v roce 2008 italská vláda uzavřela dohodu o kontrole migračního proudu z Afriky. Takovou, jakou později – za potlesku Evropy – prosadila Angela Merkelová s Tureckem. Jenže dohoda s Libyí padla už po třech letech, když – za účasti a potlesku Evropy – byl Kaddáfí svržen. To krmí migraci z Afriky již osm let….

Petráčkův logický závěr? Nedivme se nedůvěře opatrného Kima kdesi na severu Koreje vůči humanistům ze Západu.



Kompetentní obraz

Jediný zcela kompetentní komentář byl v Mladé frontě Dnes od Milana Vodičky z 8.4. 2019 nazvaný „Američan chce dobýt Tripolis“.

Autor upozorňuje na neuvěřitelně pestrou minulost, a tudíž i pozoruhodné zkušenosti, polního maršála Chalifa Haftara, který má oficiálně americký cestovní pas a trvalé bydliště ve státě Virginie, kdesi v Americe. Přitom ho někteří moulové kritizují, že se kamarádí také s Rusy. Ve skutečnosti se maršál kamarádí s kýmkoliv, kdo je ochoten se stát jeho spojencem.

Vodička přesně popsal reálnou Libyi: „Jak jednoduše popsat, co se tam děje? Proti sobě stojí islamisté, nacionalisté a lapkové, kmeny, klany, rodiny, roli hrají etnické kořeny, místní identity, ropa, peníze, náboženství, čest, minulost, nenávist, vroubky, úplatky, sobectví. To vše se střetá proti sobě, napříč, křížem i dokola.“

Jeho komentář stojí za přečtení, protože je kompetentní, s informacemi, které mají hlavu i patu, např: „Poslední kolo chaosu milice roztočily před čtyřmi až pěti lety. V Libyi se konaly volby, které vyhrály sekulární síly. Parlamentu a vládě, jež ovládali islamisté, se to nelíbilo. Nechtěli předat moc a hlasování úplně anulovali. Začaly boje, a tak se nový a mezinárodně uznaný parlament radši přesunul do Tobruku na východ země. Tam vytvořil vládu a přijal služby generála Haftara.

Do chaosu se vložila OSN a ještě víc s ním zamíchala. Na základě dohody libyjských hráčů vytvořila třetí vládu „národní dohody“, která měla najednou situaci vyřešit. Ale byl to jen romantický dívčí sen.

Svět tak kuriózně uznává vládu, kterou sám dodal a nikdo nevolil, ale neuznává kabinet na východě, který vzešel z mezinárodně uznaného parlamentu. A tomu slouží Chalífa Haftar s armádou, kterou vytvořil s pomocí svých lampasáckých přátel ze starých časů.“

Vodička lehkým perem a s přesnými informacemi popsal to, co je smutně absurdní – že existuje nějaká vláda v Libyi, která má nelegitimní legitimitu OSN.

Jako na trhu

Na polovinu dubna byla naplánovaná mírová konference o usmíření, kde se měly handrkovat nejen dvě nejsilnější formace, ale i řada drobnějších aktérů, o tom jak by mohla vypadat mírová Libye. Místo toho došlo k racionálnější válečné konferenci: Polní maršál se snaží dobýt další území, ale jde spíše o válečnický jarmark či trh.

Nenabízí se zboží, ale podíl na moci. Mnoho místních milic je přemlouváno maršálem ke spolupráci, někteří oponenti byli preventivně postříleni, a jednání stále pokračují. Tripolis obsadí a vládu nad Libyí získají ti, kteří na svou stranu dostanou nejvíce silných hráčů z místních milicí.

Proto blízkovýchodní zpravodaj ČT Jakub Szántó o maršálu Haftarovi uvedl, že disponuje spíše konglomerátem různých sil a zájmů, i když se tomu říká libyjská národní armáda.

Podobně pseudo oficiální vláda Libye je závislá na spolupráci s různými milicemi, i islamistickými. Např. BBC při popisu bombardování letiště v libyjském hlavním městě uvedla, že na letišti mají svou základnu místní miliční síly, ČÁSTEČNĚ řízené ministerstvem obrany. Vláda z vůle OSN je závislá na libovůli miličních sil.

Co bude dál? Je možné cokoliv - jde především o snahu mít moc (kontrolu) nad ropou, tedy nad finančními zdroji.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)